Milí přátelé,
dnes by profesor František Dvořák slavil své sté narozeniny. Jeho osobní i profesní život byl se Sdružením českých umělců grafiků Hollar pevně spjat a věříme, že nejen my na pana profesora s láskou vzpomínáme. Připojujeme dopis Daniela Dvořáka se vzpomínkovým videem. Článek, který níže zveřejňujeme, je součástí připravovaného Bulletinu Klubu přátel Hollaru pro tento rok, jeho autorkou je PhDr. Blanka Stehlíková:
Vážení a milí,
je to neuvěřitelné, ale dnes 17. 4. 2020 si připomínáme sté výročí narození historika umění Františka Dvořáka.
Kliknutím na níže uvedený odkaz spustíte asi tříminutové video, které Vám ho připomene…
Hezké vzpomínání.
Daniel Dvořák
Prof. PhDr. FRANTIŠEK DVOŘÁK – 100. výročí narození
(17. 4. 1920 – 9. 11. 2015)
„František Dvořák – českého umění hořák“, tak kdysi zveršoval úlohu Františka Dvořáka v našem umění 20. století dnes již legendární „umělecký model“ Jožka Mrázek Hořický. Stával modelem na pražské Akademii výtvarných umění, kde mohl činnost mladého asistenta Dvořáka dobře pozorovat a ve svém dvojverší vlastně předznamenal a dokonale vystihl to, co jiní tak složitě popisují.
S Františkem Dvořákem jsem se seznámila rovněž v době jeho asistentské působnosti, když jsem se spolu s kolegy z katedry dějin umění Univerzity Karlovy vypravovala na Akademii výtvarných umění na přednášky V. V. Štecha o renesanci. Začínající asistent mu tehdy připravoval diapozitivy a nás uváděl do posluchárny. Sám se od svého profesora mnohému naučil. Myslím, že V. V. Štech na něj působil nejen obrovským rozsahem vědomostí, ale také schopností vykládat umění tak, aby je pochopila i širší veřejnost a co je snad ještě důležitější – aby byla pro umění získána. K úspěšnosti Štechova následovníka pravděpodobně přispělo i jeho přátelství s mnoha umělci, jak dosvědčují i knižně zaznamenaná vyprávění Můj život s uměním, Okamžiky s umělci nebo O umělcích, jak je neznáme. Nejvíce se věnoval tvorbě Jana Zrzavého, Kamila Lhotáka, Františka Tichého, Adolfa Borna aj. V mládí na něj vedle V. V. Štecha působil historik a teoretik umění, sběratel kubistů Vincenc Kramář. A zároveň nelze nevzpomenout, že byl spoluzakladatelem tvůrčí skupiny Máj, jejíž první výstava v roce 1957 ohlašovala nástup „nové vlny“. František Dvořák začal psát o umění ještě za studia. V roce 1948 byl spoluautorem knihy Český Krumlov – jeho život a umělecký růst. Na přání vydavatelů a pro potřeby škol vycházely v padesátých letech jeho texty Doba husitská v díle Mikoláše Alše, Doba pobělohorská v díle českých malířů, Doba obrozenecká ve výtvarném umění, o dvacet let později následovala skripta Přehled vývoje výtvarného umění v Československu. Jeho knihy o kresbách Hanse Holbeina, Jana Kupeckého, Henriho Matisse nebo o Pařížské škole se dočkaly, hlavně prostřednictvím Artie, mnoha zahraničních vydání. Většinu života se František Dvořák věnoval také pedagogické činnosti. (Dokonce před rokem 1945 jako absolvent učitelského ústavu učil na měšťanské škole v Lošticích, kde měl kdysi svoje letní sídlo ilustrátor Adolf Kašpar). Po působení na AVU učil v šedesátých letech dějiny umění na Střední škole uměleckoprůmyslové na Žižkově, od roku 1965 působil jako lektor FAMU a zároveň v letech 1969-1985 dojížděl do Olomouce přednášet dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Palackého. Profesorem dějin umění na Universitě Karlově byl jmenován až po listopadu, v roce 1993. Stále ještě neúnavně zahajoval výstavy, přispíval recenzemi do novin a časopisů, byl mnohaletým předsedou Spolku českých bibliofilů, členem a místopředsedou SČUG Hollar.
Od jména Františka Dvořáka jsou neodmyslitelné výpravy přátel umění po republice a posléze po evropských městech, galeriích, muzeích, klášterech a výstavách. V tomto století k nim přibyly prohlídky a televizní cykly Po Karlově mostě, Po Královské cestě, Moderní čeští malíři ve vzpomínkách, Za klasiky českého moderního výtvarného umění i Za současníky moderního českého umění. Většina vyšla také knižně i s průvodci po Louvru a Benátkách. Pro členy SČUG Hollar zůtane nezapomenutelnou především cesta do Londýna u příležitosti 400. výročí narození Václava Hollara a 90. výročí založení sdružení, jež nese jeho jméno.
Bylo to v roce 2007, kdy Františku Dvořákovi bylo už 87 let. O Hollarovi nám vyprávěl, jako by s ním prožil půl života. Bylo na něm vidět, jak ho těšilo, že Londýn na našeho slavného rodáka nezapomněl. Připomínala ho výstavka přímo v chrámu sv. Markéty, u nějž byl Hollar pohřben, výstava jeho plánů měst v Národní knihovně, pamětní deska v domě, postaveném na místě původního sídla Hollarova dobrodince, hraběte Arundela. Centrum Londýna jsme prošli někokrát pěšky, mnoho času jsme pobyli v Britském muzeu, Tate Modern, dvakrát jsme se vraceli ke zrekonstruovanému divadlu Globe, ve westminsterské katedrále nám František Dvořák zpaměti recitoval Shakespearovy verše… Večer, když jsme se zmalátnělí vraceli do hotelu, nás překvapil: „Domů už trefíte, já jdu ještě do divadla na Carmen“. Nechce se věřit, že už nepřijde.
PhDr. Blanka Stehlíková