POTKALI SE… | ZMĚNA

Vážení,

z důvodu nově vyhlášených opatření v rámci druhé vlny koronavirové krize je výstava nejpozději do 25. 10. 2020 odložena. Prosím, sledujte naše webové stránky.

Děkujeme za pochopení, Galerie Hollar

• • • • • •

Vážení přátelé,

Nadace Hollar ve spolupráci se Sdružením českých umělců grafiků Hollar vás srdečně zvou do Galerie Hollar na výstavu
 .
POTKALI SE …
 .
do 8. 11. 2020
 
 .

Potkali se… Setkání umělců v soutisku na makulaturách v litografické dílně Petra Korbeláře.

.

Dvacet sedm let slýchávám, jak jsou makulatury (zkušební tisky a proklady zároveň) úžasné. Že by z nich byla určitě pěkná výstava. Tak jako se v dílně potkávají lidé různého výtvarného cítění a profesí, členové i nečlenové různých spolků, tak i na makulaturách vzniká neuvěřitelné prolínání barevných, strukturálních, výrazových kombinací obrazů do až surrealistických koláží. Ne náhodou mě Jan Švankmajer požádal, abychom vybrali čtyři makulatury a potiskli je jeho motivem  s tím, že tyto originální koláže společně podepíšeme a každý z nás si pak dvě ponechá.    Z desítek autorů, kteří se potkávali či potkávají v dílně a pak i na společných tiscích bych jmenoval alespoň tyto: Oldřich Kulhánek, Petr Nikl, Jiří Suchý, Jiří David, Eva a Jan Švankmajerovi, Marina Richterová, Martin Mainer, Oldřich Jelen, Jakub Špaňhel, Vladimír Suchánek, Markéta Kotková, Čestmír Suška, Karel a  Daniela Benešovi, Jiří Kornatovský, Tomáš Císařovský, Miroslav Pošvic, Rostislav Říha, František Skála, či děti z Lesní školy ZeMě a další…   Už v počátcích mé kamenotiskařské praxe se z náhodných soutisků časem vyvinula obsese. Vždy pečlivě zvažuji, kterou makulaturu přetisknu novým motivem, v jakém pootočení či barevné kombinaci. Často se i bojím, zda to dopadne dobře, abych to nepokazil, například když použiji tisk, na kterém je grafika už nežijícího autora. Naštěstí i v tento moment často přichází řád vesmírného chaosu, neboť když jsem unaven či v časové tísni potiskuji makulatury „hlava nehlava“. Téma přetisků mě uchvátilo už v roce 1990, kdy jsem jako čerstvě vyučený tiskař pracoval v dílně plochého ofsetu, v tiskařském závodě Polygrafia na Výtoni. Při jednom tisku obálky na knihu s fotografií spisovatelky mě fascinoval přetisk fotografie obličeje na rozjezdové archy. Začal jsem sbírat různé rozjezdy z ostatních mašin a „pouštět“ je do naší mašiny, aby byly také potisknuté portrétem. Tyto potištěné archy jsem v následujícím období znovu a znovu přetiskával dalšími komerčními zakázkami. Obličeje jsem pak vystříhal a nalepil na velké černé papírové podklady. Možná, stejně jako v životě, kdy se i do nás obtiskávají předchozí generace, situace, příběhy, setkání,  informace, tak i na makulaturách se původní grafiky ztrácejí v záplavě nových přicházejících otisků. Někdy, pokud je motiv silný, stále vyčnívá i přes záplavu vrstvení. Chtěl bych poděkovat Michalu Najmanovi a Kateřině Obozněnkové. Oslovili mě přes Nadaci Hollar s nápadem konečně realizovat vizi výstavy makulatur, aby se jimi mohli potěšit nejen návštěvníci litografické dílny.  Petr Korbelář WWW.LITHOGRAPHY.CZ

 

Náhoda vždy hrála v umělecké tvorbě velkou roli. Zvláště surrealisté ji vzývaly jako „posla nevědomí“. Korbelářovy náhodné soutisky, které vznikly zcela bez uměleckých ambicí, jako jakýsi „odpad“ vlastního tisku, mi připomínají starou surrealistickou hru Cadavre exquis“, kde také hrají hlavní roli „náhodná setkání“. Tato náhodná setkání, ale nejsou žádnou „makulaturou“, ale dokládají starou pravdu, že mnohdy nepodstatné se stává jakousi magickou náhodou podstatným. Jan Švankmajer