PAVEL HORA

• A-B I., sádra – tisk z výšky, 2022

• A-B II., sádra – tisk z výšky, 2022

 

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo? 

Stejně jako libovolný plošný či trojrozměrný objekt vnímám jako možný prostředek k vytvoření grafického listu, tak matrici zhotovenou za tímto účelem mohu vnímat jako samostatný artefakt, který se může stát uměleckým dílem. Svým vizuálním působením pak může i předčít samotný grafický list nebo se stát jeho nedílnou součástí. Vytratí se tak zcela prvotní význam matrice jako prostředku k rozmnožení obrazu, ale pro svůj nenahraditelný charakter a výpověď fyzické podoby získává matrice i její otisk jiný význam.

 

 

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matric etc.? 

Krása a možnosti tradičních grafických technik, obrovského bohatství zděděného po našich předcích, by mohly být pro mou tvorbu naprosto dostačující. Nebýt ovšem toho neustálého vnitřního neklidu a touhy nalézat další možnosti tisku či zhotovení matrice. Nejde mi přitom jen o použití nových technologií a materiálů, ale i zpracování těch tradičních, jen jinými způsoby. A pochopitelně propojení obojího.

Toto úžasné dobrodružství jsem plně a s rozkoší prožíval na FDU v Plzni pod pedagogickým vedením profesora Mikoláše Axmanna, bratrů Kocmanových a Saida Ismaila. V posledních letech jsem pak zkusil „linoláž“ – koláž linorytových matric z předchozích prací (i zde se matrice po vytištění stala samostatným objektem), nebo „šablonáž“, kde se na souboru dvanácti navzájem se prolínajících obrazů propojil tisk a driping přes šablonu se samotnou šablonou, která byla pro komplikovanou návaznost jednotlivých obrazů připravena na počítači. Již delší dobu propojuji materiálový tisk s počítačově zpracovanou geometrickou konstrukcí, plošné tisky prostorově adjustuji atd.

 

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil? 

Tato konkrétní matrice je zcela obyčejný sádrový odlitek kousku přírody. Původně jsem zamýšlel postupně ji otiskovat a zbrušovat až do jejího úplného zániku (a vyjádřit tak pomíjivost fyzické existence, postupnou proměnu formy a zanechávání jejích stop), ale pak jsem se rozhodl tento záznam procesu v polovině pozastavit a matrice ještě v celkem zachovalém stavu se stala spolu s jedním otiskem samostatným objektem. Vztah této „sedřené matky“ k jejím „potomkům“ a jejich posunům v čase a prostoru si pak divák může vyjasnit sám…