Aleš Svoboda – La forme d’impression

ALEŠ SVOBODA

 

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

V mé práci už nastává problém s pojetím „matrice“ jako tiskové formy, ze které se pořizují výsledné tisky. Digitální tisky vznikají z datového souboru, který má povahu digitálního kódu, jde o číselnou reprezentaci. Takový datový soubor je vlastně smyslově nedostupný, není materiální, jako běžné grafické matrice. Nemá konkrétní umístění, nelze ho lokalizovat jedinečně, i když jedinečný je. A abychom z něj mohli něco uvidět, musí se transformovat do nějakého viditelného média, kterým je pravidelně monitor. Ale i v případech, kdy je výchozí datový soubor totožný, bývá výsledek na monitorech různý, protože záleží na jejich typu a nastavení. Navíc je barevný rozsah monitoru i tisku jiný. K tomu přistupuje i to, že se moje programy ustavičně obměňují, každý digitální tisk pak zachycuje jen jeden stav z nekonečného průběhu.

 

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí, etc.?

Jednak využívám způsoby digitálního tisku, které se postupně pro grafická studia vyvíjejí, jednak již téměř 30 let pracuji se sítotiskem. Generativní počítačové umění je většinou založené na velkém množství různorodých prvků, na přechodech barev, průhlednosti, neostrosti, tedy na vlastnostech, které by při rukodělném zpracování vyžadovaly obrovskou pečlivost a nekonečnou trpělivost, což by vlastně při současných možnostech zpracování bylo jen plýtváním časem. Sítotisk využívám v případech, kdy mi jde o přesnou geometrii a redukovanou barevnost. V obou případech lze experimentovat s druhy potiskovaných materiálů.

 

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

„Matrici“, tedy vlastní datový soubor, vytvářím z autorského softwaru. Je to vlastně programování vizuálního záměru, který počítá s určitou mírou náhodného naplnění definovaných pravidel. Průběžně se úspěšnost programu musí testovat na monitoru. Vzniká tak potřebná zpětná vazba, díky které se program rozvíjí, ale zároveň se i zpřesňuje a modifikuje původní záměr.