DITTA JIŘIČKOVÁ

• Jákobův žebřík, oboustranný digitální tisk, 2016-2017

JANA ŠINDELOVÁ

• Černobílá krajina I. – VII., fotolept, 1994 (cyklus)

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

Zajímá mě a baví proces vzniku matrice. Za výsledek procesu považuji otisk na papír. Vystavené matrice vznikly v rámci mé diplomové práce pod vedením Ondřeje Michálka. Je to cyklus asi třiceti matric s rozměry cca 35×45 cm, ale i menších. Z mnoha jsem nakonec vůbec netiskla a po těch letech mají novou estetickou kvalitu, i díky již nepoužívané technice, takže je považuji za konečná umělecká díla.

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí, ect.?

Většinou vycházím z tradičních grafických technik, někdy experimentuji, například jsem tiskla suchou jehlu škrabanou do rentgenových snímků. Často jsem pracovala s xeroxem.

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

Vystavené matrice byly vytvořeny technikou fotoleptu. Snímky jsem fotila v Alpách blízko Dachsteinu, v Olomouci při stavbě mostu do Hodolan a vycházela jsem z rentgenových snímků, jež mě v té době fascinovaly. Průsvitky vznikly v kopírce, tehdy ještě optické, tedy nikoliv na principu skenování a laserového tisku. Štočky jsem leptala ve štočkárně. Některé matrice jsem dodělávala šábrem, abych získala bílou plochu. Některé negativy se pořizovaly na stroji Repromasteru, slovy Ondřeje Michálka: Používala se stará dobrá emulze PVA (polyvinylalkohol) doplněná sensibilátorem. Míchalo se to tuším 1:10. Aplikovalo se to v „turnetě“ (termín Preissigův) a pak usušilo tepelným zdrojem.

LENKA VILHELMOVÁ

• Žena s problémem, lept, perforace, mezzotinta, nedat.

Matrice má svoji trvalou paměť, je definována vztahem a obsahovou souvislostí. Má povahu paradoxu implikace, definovanou vztahem.

Matrice má povahu paradoxu, díky své zrcadlové podstatě počátku.

Jsou zde dva výroky: výrok matrice, výrok nového a dalšího tisku.

Každý nový tisk má svoji podobu, každý další otisk může být opakováním předcházejícího tisku, leč může být rovněž novým originálem záležejícím na technice tisku…

(LV)

MARTIN VELÍŠEK

• Paneláky na Jižním Městě, prořezávaný hlubotisk, 2015

• Poils, hlubotisk, 2017

• Průtrž mračen na umakartovém stole, prořezávaný hlubotisk, 2013

• Záhada na jezeře Jochness, prořezávaný hlubotisk, 2010

• Zima na jezeře Jochness, prořezávaný hlubotisk, 2010 

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

Přirozeně jako obojí, i když zrovna v mém případě je pro konečnou podobu ještě třeba grafiku prořezat. To samozřejmě není na matrici vidět, a tak přiřazení matrice k tisku, zejména, když prořezané plochy tvoří větší část plochy, není jednoduché. Pokaždé, když grafiku vytisknu, mám problém zahodit matrici. Mimo jiné právě proto, že tištěním a používáním dostane specifický charakter a začne žít svým svébytným životem. Pak ji opravdu vnímám jako samostatný objekt.

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí, etc.?

Z tradičních technik téměř nevycházím. Matrice vytvářím vlastní technologií pomocí modifikovaného oxidu hlinitého, chemické buničiny a akrylátových a syntetických laků. Zrovna na vystavených matricích je ale tento postup použit jen minimálně, a to ještě jen v případě Lochnessek. Jde tedy vlastně o atypický vzorek převážně mechanicky rytých linií a plošek do lakové vrstvy.

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

Nejprve jsem si koupil sololit a speciální papír, tzv. chromonáhradu. Pak jsem si obstaral tři druhy akrylátového laku… no a zbytek si rád nechám pro sebe. Ostatně to je důvod, proč tu nejsou matrice z posledních 5 let 😊.

FILIP TRNKA

• bez názvu, litografie, 2022 / dosud netištěná matrice

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

Matrice je jako řecký voják Feidipides, který běžel předat zprávu o poražení perského vojska u Maratonu do Atén a pak padl vyčerpáním.

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí, etc.?

Pracuji tradiční technikou litografie, lehce netradičně může působit tisknutí některých litografií ručně, beze stroje.

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

Nakresleno na kámen.

ALEŠ SVOBODA

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

V mé práci už nastává problém s pojetím „matrice“ jako tiskové formy, ze které se pořizují výsledné tisky. Digitální tisky vznikají z datového souboru, který má povahu digitálního kódu, jde o číselnou reprezentaci. Takový datový soubor je vlastně smyslově nedostupný, není materiální, jako běžné grafické matrice. Nemá konkrétní umístění, nelze ho lokalizovat jedinečně, i když jedinečný je. A abychom z něj mohli něco uvidět, musí se transformovat do nějakého viditelného média, kterým je pravidelně monitor. Ale i v případech, kdy je výchozí datový soubor totožný, bývá výsledek na monitorech různý, protože záleží na jejich typu a nastavení. Navíc je barevný rozsah monitoru i tisku jiný. K tomu přistupuje i to, že se moje programy ustavičně obměňují, každý digitální tisk pak zachycuje jen jeden stav z nekonečného průběhu.

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí, etc.?

Jednak využívám způsoby digitálního tisku, které se postupně pro grafická studia vyvíjejí, jednak již téměř 30 let pracuji se sítotiskem. Generativní počítačové umění je většinou založené na velkém množství různorodých prvků, na přechodech barev, průhlednosti, neostrosti, tedy na vlastnostech, které by při rukodělném zpracování vyžadovaly obrovskou pečlivost a nekonečnou trpělivost, což by vlastně při současných možnostech zpracování bylo jen plýtváním časem. Sítotisk využívám v případech, kdy mi jde o přesnou geometrii a redukovanou barevnost. V obou případech lze experimentovat s druhy potiskovaných materiálů.

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

„Matrici“, tedy vlastní datový soubor, vytvářím z autorského softwaru. Je to vlastně programování vizuálního záměru, který počítá s určitou mírou náhodného naplnění definovaných pravidel. Průběžně se úspěšnost programu musí testovat na monitoru. Vzniká tak potřebná zpětná vazba, díky které se program rozvíjí, ale zároveň se i zpřesňuje a modifikuje původní záměr.

MAREK SIBINSKÝ

• Unknown, hlubotisk, 2013

LUBOMÍR PŘIBYL

• Torsní diagonála (Račí kánon), kolografie, 2009, formát listu 91 x 67 cm

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

Matrici vnímám jako prostředek k vytvoření grafického listu. Za samostatné umělecké dílo pokládám své obrazy – objekty, které jsou po technické stránce v principu totožné. (Mnohé náměty vytvářím jak jako objekt, tak také jako jeho repliku v grafice.)

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí, etc.?

Vycházím z tradiční techniky kolografie (tisku z koláže a asambláže), kterou jsem přizpůsobil svým výtvarným záměrům. Kolografie, jejíž rozkvět probíhal ve 40.–50. letech minulého století, je velmi tvárná a různí autoři mají vlastní modifikace. (Miró, Guitet, Dumouchel, Langner atd.)

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

Matrici vytvářím tak, že do lepenkové, sololitové nebo překližkové desky vyvrtám otvory vytvářející konstrukci díla. Těmi pak protáhnu provazy, vytvářející kresbu. Ty fixuji lepidlem nebo lakem. Tisknu jako hlubotisk. (Někteří autoři, např. Berni, tisknou své kolografie – asambláže drobných předmětů tiskem z výšky.)

MILOSLAV POCLAR

• Kořeny, pexisklo – rytina, nedat.

Roky experimentuji a pro tiskové matrice používám různé materiály. Původně od kovových desek, nebo dřevěných, přes sádrové, cementové až po různé umělohmotné desky, které zpracovávám netradičním způsobem. Každý otisk má tak specifický charakter a výraz. Vzniklou tiskovou formu využívám jednak jako východisko pro následný otisk, ale také jako samostatný hmotný artefakt, který se stává identickým exponátem na autorských výstavách, kde se snažím spojením matrice a otisku dát grafickým ideám nějaký řád. Matrici nepovažuji jenom za nutného pomocníka bez vlastní hodnoty a skutečné identity, která má jediný úkol: umožnit kopii ve více exemplářích.
Na výstavě v Hollaru představuji starší práci / a její virtuální otisk / rytinu na plexiskle a její další možné využití průsvitnosti. (MP)