Laureátem 23. Ceny Vladimíra Boudníka se stal pan Josef Hampl. Gratulujeme!

Josef Hampl (1932) je nenápadným umělcem. Můžeme mít pocit, že jeho dílo známe, jsou to ale vždy jen části nebo ukázky jeho mnohovrstevnaté, svébytné a v zásadě monumentální tvorby, které výstavami vyvstávají na povrch. Josef Hampl přemýšlí a tvoří v cyklech – v do důsledků promýšlených celcích, jejichž podstata tkví v grafičnosti, v poetice papíru, v hledání „textury universa“.

Známe zejména tu část jeho umění spjatou s tvůrčími začátky, s okruhem Vladimíra Boudníka. Setkání s ním nebylo pro Josefa Hampla jen motivickou inspirací, ale iniciací, počátkem soustavného myšlení uměním. „Každý den vytvořit malou grafičku“ je jeho krédo – život s tiskem, soutiskem, s materiálem, rozvíjení imaginace. Umění se stává součástí každodennosti a je všude kolem. V 60. letech, kdy Josef Hampl pracuje ve fabrice, tvoří struktury. Zkoumá způsoby tisku – negativní strukturální grafiku, frotáž, kontratyp, aktivní grafiku, ofset. Zkoumá způsoby kresby. V letech 1967 – 1990, kdy působil na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent v grafických ateliérech, se jeho tvorba svobodně vrství v nesčetných formách osobitého a přitom se současností provázaného kresebného projevu – šitá kresba, stříhaná kresba, mikrotužková kresba, perforáž, koláž. Samotný papír nabývá v díle Josefa Hampla na významu, není jen plochou pro otisk, ale také efemerním objektem „vrostlým“ do krajiny (v instalacích v 70. letech), je nástrojem nebo objevem formovaným do geometrických rastrů. Po roce 2010 nachází „papír“ vosích hnízd. Hmota takového papíru je plastická a zároveň grafická, grafická svou vnitřní kresbou, texturou, jako mramor nebo travertin.

Josef Hampl ve své pokročilé tvorbě přechází od struktury k textuře, k textuře ve způsobu, jakým ji vnímá geologie, jako prazáklad neměnné a odvěké stavby hornin, řádu universa. V geologii textura vypovídá o vlastnostech horniny, charakterizuje prostorové uspořádání
částí nějakého celku a síť jejich vztahů.

V případě Josefa Hampla je textura metaforou skladebnosti universa. Vtělil ji do obrazu způsobem citlivé, poetické a zároveň racionalizované organisované práce s papírem. Ve svých souborech vyčerpá skladebné možnosti jednoho typu textury, logického stavebního řádu. „Vždycky tam je kruh“, říká rád s nadsázkou autor. Ale pokaždé jinak. Soustavná grafická práce plná proměn, jemných fazet a tvůrčího experimentu, monumentalita souboru děl invenčního zpracování bez časového a generačního omezení je důvodem, proč se laureátem ceny Vladimíra Boudníka pro rok 2017 stal právě on.
Eva Bendová, členka poroty ceny Vl.Boudníka