~

Berenika Ovčáčková a Fanis Ainacidis pocházejí oba z Ostravy, přesto je jejich pouto k tomuto městu trochu fluidní. Fanisovo díky jeho řeckým kořenům, Bereničino zase díky třicetiletému intermezzu, kdy žila v Praze. Nejsou to vrstevníci, přesto je spojuje důvěrná vazba, která vychází z celoživotníh přátelství Fanise Ainacidise s otcem Bereniky Eduardem Ovčáčkem. Dvě zcela rozdílné vizuální polohy na výstavě nebyly na počátku propojeny tématickými, či formálními hledisky, nýbrž právě prizmatem přátelského vztahu obou aktérů. Možná to působí banálně, ovšem záhy se ukázalo, že se společný motiv objevil, jsou to vztahy, či vztahovost, téma, které je přítomné u obou aktérů zvlášť.
Vystavit jejich práce pospolu nakonec přineslo společnou řeč. Fanis Ainacidis ve svých grafických pracích dlouhodobě rozvíjí vztah muže a ženy. Dva opozitní tvarové principy spoludefinované dvěma rozdílnými barvami, povětšinou černou a žlutou, vynášejí věčné téma přitažlivosti a rezistence zároveň, tedy přirozenou komplikovanost vztahů. Fanisovy geometrické kompozice, stejně jako muž a žena, jsou k sobě přitahovány, jindy se odpuzují, aby vzápětí hledaly průnik, společný bod, rozhraní. Zcela minimalistický, zároveň ovšem elegantní vizuální kód zjevuje podstatné archetypální jin-jangové téma.
U Bereniky Ovčáčkové je tomu jinak, vztahy, které se v její tvorbě objevují, se vrství do několika úrovní. Z vystavených prací je zřejmý intenzivní vztah k rodičům, který se propsal do počítačových grafik zobrazujících matku i otce. Nalezneme zde i vztahy vycházející principiálně z tvorby samotné, kdy jedna tvarová struktura vychází z druhé na bázi komplexu a jeho elementu. Interpretačně vztahové jsou také vlnivé linie posledních digitálních grafik. V jejich sinusoidových tvarech můžeme číst potenciál vztahů, ať už třeba dvou zamilovaných lidí, jejichž vzájemná vřelost rozbuší srdce a hypoteticky rozpohybuje záznamovou linii EKG. Záznam EKG bývá ovšem spojován i s jiným vztahem, s hranicí života a smrti. Celoživotně pak Berenika ve své tvůrčí práci rozvíjí vztah mezi člověkem a počítačem, kdy užívá softwarové nástroje k tvorbě vlastních grafik.
Ve výstavě tak máme před sebou celou topografii vztahů. Vztahy definují život a ty dobré se ukazují jako ty nejpodstatnější. Fanis a Berenika, i když každý po svém, se tak tvorbou dotýkají samotné esence lidského bytí.

~

FANIS AINACIDIS

Narozen 4. 9. 1944 v Řecku. Od roku 1948 začal žít v tehdejším Československu. V letech 1958-1962 studoval na SUPŠ v Brně, obor grafika. Od roku 1962 žije a pracuje v Ostravě. Zúčastnil se řady kolektivních výstav doma i v zahraničí. První větší samostatnou výstavu měl v roce 1999 v Galerii výtvarného umění v Nové síni v Ostravě-Porubě, následně v několika dalších ostravských galeriích (Della, Magna, Galerie 7, Slezskoostravská galerie), dále v galerii Viléma Wünsche v Havířově, v Galerii Synagoga v Hranicích a v Galerii F v Žilině. Od roku 2018 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha. Je též členem Klubu konkrétistů v Ostravě.

~

BERENIKA OVČÁČKOVÁ

Narodila se v Ostravě v roce 1964. V letech 1986-1991 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze malbu a grafiku (prof. Ladislav Čepelák, doc. Dalibor Chatrný). Na AVU získala znalosti a dovednosti v klasických grafických technikách (suchá jehla, lept, akvatinta, mezzotinta, linoryt, litografie).  První samostatnou výstavu měla v dnes již legendární Galerii Fronta ve Spálené ulici v Praze (1993). Po škole se ve své grafické tvorbě zaměřila hlavně na serigrafii (sítotisk) a počítačovou grafiku. Od roku 2001 je členkou Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha. V letech 1986-2020 žila v Praze. Od roku 2021 opět žije a pracuje v Ostravě.