ZBYNĚK JANÁČEK

 

Vnímáte matrici jako prostředek k vytvoření grafického listu nebo jako samostatné umělecké dílo?

Záleží na okolnostech, ale primárně na počátku je přemýšlení o matrici úzce propojeno s budoucím tiskem, ovšem především v rovině zamýšlené technologie. „Jiné“ kvality matrice se vyjeví zpravidla při samotném tisku, kdy se ve spojení s barvou dodatečně projeví, někdy i nahodile, další kvality, třeba i původně nezamýšlené. Proto nelze na matrici nahlížet pouze účelově, ale jako na svébytné a někdy i samostatně fungující dílo.

 

Vycházíte ve své práci z tradičních grafických technik nebo jste vymyslel nový způsob tisku, práce s matricí atd.?

Poslední dvě-tři dekády přicházím s tradiční matricí, pokud vyloučím sítotisk, kde je matrice dána více parametry technickými, rám, hustota síta atd. do kontaktu spíše zprostředkovaně. Ale ukazuje se, především z práce se studenty, že experimentální přístupy, kombinování technik atd., představuje velký prostor pro výzkum média grafiky a zdaleka nelze říci, že matrice byla a je pouze omezena na obvyklé materiály, jako lino, dřevo, kov, kamen. Větší rozměry matric, v minulosti nemyslitelné, užití fréz, nových postupů přenosu obrazu na matrici, to vše je prostor, který skýtá netušené možnosti. Nové materiály, např. umělé hmoty, rozšiřují pole možnosti budoucích experimentů.

A zcela samostatnou kapitolou jsou nestabilní matrice.

 

Můžete popsat, jak jste matrici vytvořil?

Můj projekt je poněkud ironickým komentářem diskurzu o „nematrici“ v počítačové grafice. Pro výstavu Matrice jsem připravil instalaci spočívající v částečném rozvinutí 25timetrového digitálního tisku části zdrojového kódu grafiky o rozměrech 30×30 cm. Ukazuje se, jak komplikovaná a rozsáhlá je struktura matric generovaných příslušným programem.