Josef Hampl (1932) je nenápadným umělcem. Můžeme mít pocit, že jeho dílo známe, jsou to ale vždy jen části nebo ukázky jeho mnohovrstevnaté, svébytné a v zásadě monumentální tvorby, které výstavami vyvstávají na povrch. Josef Hampl přemýšlí a tvoří v cyklech – v do důsledků promýšlených celcích, jejichž podstata tkví v grafičnosti, v poetice papíru, v hledání „textury universa“.

Známe zejména tu část jeho umění spjatou s tvůrčími začátky, s okruhem Vladimíra Boudníka. Setkání s ním nebylo pro Josefa Hampla jen motivickou inspirací, ale iniciací, počátkem soustavného myšlení uměním. „Každý den vytvořit malou grafičku“ je jeho krédo – život s tiskem, soutiskem, s materiálem, rozvíjení imaginace. Umění se stává součástí každodennosti a je všude kolem. V 60. letech, kdy Josef Hampl pracuje ve fabrice, tvoří struktury. Zkoumá způsoby tisku – negativní strukturální grafiku, frotáž, kontratyp, aktivní grafiku, ofset. Zkoumá způsoby kresby. V letech 1967 – 1990, kdy působil na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent v grafických ateliérech, se jeho tvorba svobodně vrství v nesčetných formách osobitého a přitom se současností provázaného kresebného projevu – šitá kresba, stříhaná kresba, mikrotužková kresba, perforáž, koláž. Samotný papír nabývá v díle Josefa Hampla na významu, není jen plochou pro otisk, ale také efemerním objektem „vrostlým“ do krajiny (v instalacích v 70. letech), je nástrojem nebo objevem formovaným do geometrických rastrů. Po roce 2010 nachází „papír“ vosích hnízd. Hmota takového papíru je plastická a zároveň grafická, grafická svou vnitřní kresbou, texturou, jako mramor nebo travertin.

Josef Hampl ve své pokročilé tvorbě přechází od struktury k textuře, k textuře ve způsobu, jakým ji vnímá geologie, jako prazáklad neměnné a odvěké stavby hornin, řádu universa. V geologii textura vypovídá o vlastnostech horniny, charakterizuje prostorové uspořádání
částí nějakého celku a síť jejich vztahů.

V případě Josefa Hampla je textura metaforou skladebnosti universa. Vtělil ji do obrazu způsobem citlivé, poetické a zároveň racionalizované organisované práce s papírem. Ve svých souborech vyčerpá skladebné možnosti jednoho typu textury, logického stavebního řádu. „Vždycky tam je kruh“, říká rád s nadsázkou autor. Ale pokaždé jinak. Soustavná grafická práce plná proměn, jemných fazet a tvůrčího experimentu, monumentalita souboru děl invenčního zpracování bez časového a generačního omezení je důvodem, proč se laureátem ceny Vladimíra Boudníka pro rok 2017 stal právě on.
Eva Bendová, členka poroty ceny Vl.Boudníka