Historie

Zakladatelé Sdružení českých umělců grafiků Hollar

 

Bylo jich patnáct… patnáct statečných, kteří před sto lety, ještě za první světové války, 3. prosince 1917 podali pražskému místodržitelství žádost o povolení volného sdružení českých umělců – grafiků Hollar. Text žádosti zformuloval T. F. Šimon, podepsali ji František Bílek, V. H. Brunner, Bohumír Jaroněk, Adolf Jelínek (Alex), Jan Konůpek, Zdeněk Kratochvíl, František Kysela, Antonín Majer, Václav Rabas, Vladimír Silovský, Jaromír Stretti – Zamponi, Viktor Stretti, Max Švabinský a Karel Vik.

 

Někteří z nich už měli zkušenosti z kulturních sdružení – František Bílek z okruhu Moderní revue, Jan Konůpek z uměleckého sdružení Sursum, V. H. Brunner a František Kysela ze spolku českých bibliofilů a T. F. Šimon byl v tu dobu již váženým členem Společnosti barevného leptu v Paříži a Královské společnosti malířů v Londýně. Sdružení českých umělců – grafiků Hollar se od většiny výtvarných spolků odlišovalo hlavně tím, že nebylo záležitostí generační, ani jeho členové nebyli vázáni jediným výtvarným názorem či programem. Vznikl na podporu volné grafické tvorby, která si po dlouhém období, kdy byla užívána především jako technika reprodukční, znovu dobývala své místo jako svébytný výtvarný obor. K jejímu rozkvětu přispělo založení speciálního ateliéru grafiky na pražské Akademii výtvarných umění v roce 1910 a záhy po vzniku Československé republiky na UMPRUM vedle Kyselova ateliéru pro užitou grafiku založení ateliéru pro figurální a ornamentální kreslení V. H. Brunnera a Jaroslava Bendy, jemuž záhy přibyla i výuka písma. U počátků Hollaru stáli také kreslíři, vedle již zmíněného Brunnera Zdeněk Kratochvíl a záhy Josef Lada, protože v té době se obrozovala i novinová kresba a oživovala karikatura, jimž v tehdejších novinách patřilo mnohem významnější místo, než dnes. Obec sběratelů byla tehdy nepočetná, většina grafiků se zabývala také ilustrací, úpravou knih i návrhy nejmenších grafických listů – poštovních známkek.

 

Podněty, které si zakládající členové Hollaru přinášeli ze škol, ze zahraničních cest i z dosavadních spolků a krátkodobých společenství byly různorodé, proto mohl SČUG Hollar již při svém založení představovat tvorbu názorově i výrazově bohatou, odrážející většinu výtvarných snah, procházejících tehdy Evropou. Mnohostranný umělec, sochař František Bílek, dávající v grafice přednost dřevorytu, patřil k nejvýznamnějším představitelům první vlny secesního symbolismu, jeho druhou vlnu zastupoval Jan Konůpek. Max Švabinský se právě odvracel od produchovněného symbolismu svého splynutí duší k smyslovému okouzlení Rajské sonáty a prosluněných krajin a pokračoval v řadě portrétů. Secesně dekorativními tendencemi se vyznačovaly barevné dřevoryty Bohumíra Jaroňka. Téže techniky užíval téměř výhradně také Karel Vik pro své motivy krajin, měst a městeček i nejrůznějších pamětihodností z rodného Podkrkonoší, zatímco T. F. Šimon v barevných leptech přinášel do Prahy ozvuky svých cest po velkém světě. Také Viktor Stretti v technice barevného leptu využíval svých zahraničních zkušeností, ale podobně jako jeho bratr Jaromír Stretti – Zamponi věnoval ve svých městských vedutách mnoho pozornosti Praze. Českou krajinu, utvářenou a oživovanou stálou přítomností člověka, se zabýval Antonín Majer. František Kysela a V. H. Brunner rozvíjeli především ve výtvarné podobě knihy ornamentálně dekorativní tendence, směřující od secese k art-deco. A první absolventi grafické speciálky – Václav Rabas a Vladimír Silovský – nastoupili pod vlivem válečných let novou cestu za obrazem života, v němž bylo méně malebnosti a více sociálního zájmu.

Přátelské soužití více generací a názorových poloh, podobně jako důraz na dokonalé ovládnutí grafických technik, charakterizovalo Hollar po celou jeho stoletou historii.

 

Blanka Stehlíková

 

(Text je určen pro Kalendář 2017 vydávaný Galerií Hollar)

Z HISTORIE SČUG HOLLAR

Hollar_1934n

Výbor SČUG Hollar 1934

Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR patří k našim nejstarším a současně nejvýznamnějším uměleckým sdružením. Po celou dobu své existence se významně podílelo na utváření moderní české kultury. Bylo založeno již v roce 1917, ještě před vznikem samostatného československého státu s cílem podpořit rozvoj českého umění, a to volné umělecké grafiky. Do svého názvu přijalo jméno slavného českého rytce Václava Hollara (1607–1677). Iniciátorem vzniku SČUG HOLLAR byl v té době již světově známý grafik F. F. Šimon, k němuž se připojila řada dalších významných českých umělců, jako byli M. Švabinský, V. Preissig, F. Kupka, V. Stretti, Z. Braunerová, F. Bílek, J. Konůpek a další. Sdružení vyvíjelo bohatou výstavní i publikační aktivitu od svého vzniku až do počátku 70. let, kdy byla jeho činnost normalizačním režimem zastavena. Mezi jeho předsedy v prvních desetiletích činnosti patřili např. T. F. Šimon, M. Švabinský, V. Stretti, F. Kobliha, L. Šimák a J. Šváb.

Svou činnost obnovilo sdružení v roce 1990. Předsedou byl opět J. Šváb. Od roku 1995 do roku 2015 byl předsedou ak. mal. Vladimír Suchánek, od roku 2015 je předsedou spolku Pavel Piekar.

V bohatě koncipovaném programu se pojí úcta k tradici i smysl pro nové umělecké proudy a názory. V současné době sdružuje 152 známých českých grafiků, teoretiků umění a tiskařů. Noví členové jsou vybírání z vystavujících na výstavě Hosté Hollaru, která bývá jedenkrát za tři roky, na základě doporučení odborné komise. SČUG HOLLAR je tak výběrovým sdružením, které může prezentovat vždy to nejlepší ze současné české grafiky.

Z historie Galerie Hollar

Hollar_1936n

Návštěva prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Hollaru v říjnu 1936

Svoji výstavní síň, Galerii Hollar, zřídilo Sdružení českých umělců grafiků Hollar v roce 1937 na místě bývalé Feiglovy galerie. S výjimkou téměř dvaceti let ji SČUG HOLLAR provozuje dodnes a to ve vlastní režii. Nové slavnostní otevření se konalo 27.3.1991. Od té doby bylo uspořádáno více než 260 výstav (12 výstav ročně), některé byly reprízovány v dalších mimopražských galeriích doma i v zahraničí. V roce 2007 byla uspořádána velká členská výstava v Clam-Gallasově paláci v Praze v rámci oslav 90. výročí SČUG HOLLAR spolu s výstavou grafik Václava Hollara. Svou pečlivě plánovanou dramaturgii výstavní činnosti, o které rozhoduje výbor SČUG HOLLAR, složený z významných výtvarníků i teoretiků umění, cílevědomě zaměřuje na expozice současné naší i evropské grafické tvorby. Připomíná též významné osobnosti minulosti. Galerie Hollar tak zaujala významné postavení v pražském kulturním životě.

V současnosti nabízí Galerie Hollar bohatý výběr grafické tvorby přes 170 grafiků, současných členů sdružení (i některých zemřelých), tedy umělců několika generací v různých grafických technikách i velikostech od malé příležitostné grafiky po grafiku volnou velkoformátovou.

Václav Hollar

hollar

(13. července 1607 v Praze – 25. března 1677 v Londýně), český barokní rytec a kreslíř. Byl známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus nebo poněmčenou Wenzel Hollar, Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Hollarovy životní osudy byly velmi dramatické a plné zvratů. Za války z Anglie uprchl, ale později se vrátil. Poznamenala ho smrt jeho syna při morové epidemii, zažil velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to vždy najevo. Navzdory svým uměleckým úspěchům a uznávanému postavení, byl na klonku života sužován chudobou a po smrti pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru.
Hollarovo grafické dílo je velmi obsáhlé a jeho námětový rejstřík nesmírně bohatý. Světové proslulosti dosáhl jako autor mistrovských leptů ať už na volných listech nebo v souborech. Námětem mu byly přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší. Podle svých kreseb z krátké návštěvy Prahy v roce 1636 vytvořil také známý velký pohled na Prahu.