Mladá grafika : GENERACE 201503–201707

Martin Bőhm – Lenka Falušiová – Vojtěch Hrubant – Robin Kaloč – Martin Mulač – Lenka Štěpaníková

Vernisáž: ST 15. 9. 2021 v 17 h, Galerie Hollar

Výstava potrvá do 10. 10. 2021.

Kurátorka výstavy: Barbora Vlášková

Facebook: https://www.facebook.com/events/884479378830051/

Doprovodný program:

Sobota 18. 9. 2021 v 17 hodin – komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Barborou Vláškovou / prohlídka je součástí ZAŽÍT MĚSTO JINAK

Úterý 5. 10. v 17 hodin – komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Barborou Vláškovou.

Originální interpretování vlastních forem a tvůrčích přístupů, zaujetí principy experimentálních i klasických grafických technik v nových polohách či uplatnění svébytných námětů charakterizuje současnou tvorbu mladé generace, která se již, jak by mohl název zavádět, nepohybuje ve studentské kategorii, nýbrž se jedná o umělce s jasně formulovaným výtvarným názorem a mnohými výstavními zkušenostmi. Tuto skutečnost podtrhuje i symbolika podnázvu výstavy, sestavená z členských čísel, jež nás směřuje k informaci, že se jedná o generaci mladých výtvarníků, která vstoupila do Sdružení českých umělců grafiků Hollar mezi lety 2015–2017.

Společná výstava si neklade za cíl představit spojující článek v tvorbě šestice současných umělců stejné generace, ale naopak postihnout u každého z nich individuální povahu děl, reagujících na rozmanité inspirační zdroje a novou úroveň vnímání grafického média. Zastoupená díla z různých etap umělecké činnosti autorů reflektují proměny či naopak zakotvení vlastních ideálních výtvarných kompozic. Volné utváření monumentálních abstraktních konstrukcí, vztahy mezi krajinou a architekturou či detailní pojetí přírodních struktur, symbolické i narativní náměty nebo témata melancholického a kontroverzního charakteru náleží do okruhu zájmů, jimiž se tato generace intenzivně zabývá a zpracovává v zcela neotřelé formě.

(Barbora Vlášková, kurátorka výstavy)

AFRODITA DNES

výstava členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar a hostů

Vernisáž: čtvrtek 2. 9. 2021 v 17 hodin

Místo konání: Galerie Vědy a umění Akademie věd ČR (Národní 3, Praha 1)

Výstava bude zpřístupněna do 22. 10. 2021 každý všední den od 10 do 18 hodin.

Fotodokumektace: http://hollar.cz/fotogalerie/afrodita-dnes/

Facebook: https://www.facebook.com/events/371310124593838/

Mikoláš Axmann, Karel Beneš, Jan Blaha, Šimon Brejcha, Dušan Černý, Petr Fiala, Michal Gabriel, Petr Hampl, Pavel Holeka, Tomáš Hřivnáč, Ditta Jiřičková, Martin Mulač, Josef Mžyk, Petr Palma, Pavel Piekar, Martin Raudenský, Zuzana Růžičová, Jiří Slíva, Ladislav Sýkora, Jana Šindelová, Petr Štěpán, hana Šuranská, Eva Vlasáková, Bohunka Waageová

Kurátoři: Jan Bažant, Pavel Piekar

Architekt výstavy: Pavel Kolíbal

Výstava je pořádána Akademií věd České republiky a Sdružením českých umělců grafiků Hollar.

SEARCH FOR UNIQUENESS

monotype on the way to its contemporary forms

Mikoláš Axmann, Šimon Brejcha, Eva Čapková, Patrik Hábl, Oldřich Hamera, Šárka Hrouzková, Čestmír Janošek, Robin Kaloč, David Linek, Ondřej Michálek, Martin Mulač, Jaromíra Němcová, Eduard Ovčáček, Berenika Ovčáčková, Miloslav Polcar, Dana Puchnarová, Romana Rotterová, Zuzana Růžičková, Miloš Sláma, Vladimír Suchánek, Pavel Šlegl, Lenka Vilhelmová

Vernisáž: ST 18. 8. v 17 h

Výstava potrvá do 12. 9. 2021.

Kurátor výstavy: Jiří Bernard Krtička

Doprovodný program: 2. 9. v 17: 30 – komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy

Facebook: https://www.facebook.com/events/1511271279213008

Podstatou monotypu je přenos primárního obrazu jediným a neopakovatelným otiskem na definitivní podložku. V minulosti byl výchozí obraz zpravidla nanášen na hladkou tiskovou desku a otisk pořizován v tiskařském lisu. Moderní doba přinesla  rozmanité autorské postupy, z nichž některé pracují s reliéfní tiskovou matricí, jiné se naopak obejdou bez použití lisu. Motivací umělců pro práci s otiskem  obrazu jsou  jemná strukturace barevných ploch, měkká obrysová linie, záměrné rozostření kontur a další specifické výtvarné efekty.  Výsledek otisku závisí na složení a hustotě barvy, materiálu, z něhož se tiskne, materiálu podložky a zejména na metodě provedení.

Monotyp se v evropském kontextu poprvé objevil v 17. století v díle italského umělce Giovanniho Benedetta Castiglioneho, na dlouhou dobu upadl téměř v zapomenutí, byl vzkříšen v druhé polovině 19. století a s nástupem moderních výtvarných směrů prošel obdobím nového rozmachu. Z velkých osobností moderního umění, které se zabývaly monotypií, lze namátkou zmínit Edgara Degase, Paula Gauguina, Henriho Matisse, Pabla Picassa či Marca Chagalla. V českém umění byl průkopníkem monotypie na počátku 20. století Tavík František Šimon, její největší rozkvět však spadá do období informelu čtyřicátých až šedesátých let a je těsně spojen s dílem Josefa Istlera a Vladimíra Boudníka.

Výstava Hledání neopakovatelnosti je patrně první přehlídkou svého druhu, představující monotypovou tvorbu v díle současných českých umělců. Zahrnuje práce celkem 22 autorů napříč generacemi, kteří se věnují monotypii v přítomnosti, anebo se jí zabývali v určitém období své tvorby. Díky tomu nabízí též určitý retrospektivní pohled, naznačující vývoj českého monotypu v období šesti dekád od počátku šedesátých let k dnešku. Výstava prezentuje široké spektrum výtvarných názorů i autorských přístupů k monotypii,  které navzájem spojuje společný rys – fenomén jedinečného otisku – a záměr vytvořit na principu otisku originální a neopakovatelné výtvarné dílo.

Monotypie byla v minulosti obvykle považována za mezní typ grafické techniky, protože monotypy vznikaly takřka výlučně v tiskařském lisu.  Kritikové však poukazovali na skutečnost, že postrádá definiční vlastnost grafiky, neboť neumožňuje reprodukovat více otisků stejné kvality. Mezi teoretiky umění je tak odedávna veden nerozhodnutelný spor, zda monotyp je spíše mezním případem grafiky, nebo speciální metodou malby. Jak výstava dokládá, dnešní umělci vyvinuli řadu autorských metod, které umožňují pořídit jedinečný otisk obrazu bez lisu i bez ručního tisku. Tento nesporný fakt budí naději, že se přiblížil den, kdy monotyp bude konečně uznán jako plnohodnotná umělecká disciplína.

(JBK)