Exhibition Plan

Vernisáž výstavy LIBOR BERÁNEK – Okouzlení životem

Vernisáž: 28. 5. 2025 v 17 hodin | Galerie Hollar

Kurátor výstavy: Karel Žižkovský

Výstava potrvá do: 29. 6. 2025

Foto: Filip Švácha

LIBOR BERÁNEK – Okouzlení životem

Vernisáž: 28. 5. 2025 v 17 hodin | Galerie Hollar

Kurátor výstavy: Karel Žižkovský

Výstava potrvá do: 29. 6. 2025

 

Doprovodný program

• 4. 6. 2025 v 17 hodin – komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy        

Ten, kdo si přečetl působivý článek Pavla Sivka v Bulletinu 2024 je připraven na výstavu náhle zesnulého malíře, grafika a báječného člověka Libora Beránka, který se na svět usmíval od svého narození dne 22. 10. 1965. Jsem přesvědčen, že se usmíval už u mámina prsu a s tváří rozjasněnou jsme spolu připravovali výstavy, realizované s pravidelnou přesností každý rok. Bylo to nutné, vždyť Libor pracoval v cyklech, které mu umožňovaly realizovat záznamy motivů jež při své cestě životem viděl, okouzlily jeho duši a díky citlivé fantazii se změnily ve filozoficky pojaté kresby či pastely a často se staly podkladem pro střízlivě barevné a kresebně čisté grafické listy realizované technikou serigrafie.

         Jeho dílo nezapře studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Jiřího Mikulky, a zvláště pak profesora Jiřího Šalamouna, u něhož byl od roku 1996 odborným asistentem. Všechny jeho kresby a pastely prokazují kresebnou jistotu, jsou přesným záznamem pozorování světa, který miloval a v němž se snažil rozdávat radost všem, kdo věří stejně jako on, že Země je dobrým místem pro život. Jen člověk zlý a bezohledný ji ničí díky své zlobě a chamtivosti.

         Libor Beránek šel svou cestou. Obdivoval brouky, vážky i jinou drobnou „havěť“ a tak vznikl celý cyklus pastelů stejně barevných na černých podkladech, který připomínal školní kabinetní závěsné panely. Při bedlivém studiu ale člověk poznal že Libor Beránek si hraje, baví sebe i diváka, nutí nás obdivovat každou maličkost již v okolním pestrém světě nacházíme. A je tu člověk: jeho vynálezy, objevy, stavby a opět je důvod vše pečlivě zaznamenat, promyslet a zařadit do dalšího souboru, který bude pochopitelně brzy vystaven, aby oslovil věrné obdivovatele. Máte chuť na dobrý dort, zákusek? Proč ne, i těmto dobrotám lahodícím nejen oku Libor věnoval celý úsměvný cyklus, opět v nadměrné velikosti. Jsem přesvědčen, že při realizaci tohoto souboru se náramně bavil.

         Tato letošní výstava je vybočením z Liborovy tradice a je pokusem nabídnout divákům nepatrný výběr z životního díla umělce, který nás nečekaně opustil 15. ledna v roce 2024. Už nebude přítomen na vernisáži, neuslyšíme jeho poněkud hlasitý pozdrav, na tváři neuvidíme milý úsměv a jen vystavené práce budou přesvědčivě dokumentovat dílo člověka, mistra kresby snažícího se zachytit a zdokumentovat současný svět.

Karel Žižkovský

Vernisáž výstavy TISKY, PODTISKY, PŘETISKY, PRŮTISKY, SOUTISKY ze sbírky grafiky grafických dílen AVU v Praze

Vernisáž: 30. 4. 2025 v 17 h | Galerie Hollar

Kurátor výstavy: kolektiv pedagogů GD Akademie výtvarných umění

Výstava potrvá do: 25. 5. 2025

Foto: Filip Švácha

 

Tento tón

Výstava inspirovaná ikonickou písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra

Můžeme slyšet barvu? A vidět tón? Výstava inspirovaná ikonickou písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra představuje jak výtvarná díla těchto významných hudebníků, tak práce autorů ze Sdružení Českých umělců grafiků Hollar. Stejně jako si Jiří Suchý pohrával s hudebním tónem, pracují i vystavující umělci s „tónem“ barev.

Výstava bude v Galerii Port 1560 k vidění až do 31. května.

Vystavení umělci: Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Dalibor Smutný, Martin Velíšek, Martin Mulač, Šimon Brejcha, Jiří Samek, Kurt Gebauer, Xénia Hoffmeisterová a Mikoláš Axmann.

Kurátorka: Xénia Hoffmeisterová

Ohlédnutí III (Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer) 1. dubna – 3. května 2026

Pro Vladimíra Gebauera je zásadní neustálé setkávání s krajinou, kterou důvěrně zná. Jde o rozmezí Rakovnicka, Kladenska a Křivoklátska, odkud lze za jasných dní dohlédnout až do Krušných hor. Ve své tvorbě proniká k její podstatě, zajímá ho její struktura, přechody a zlomy. Sleduje různé formy přírody, všímá si jejích detailů i složitého proměnlivého rytmu. Odhaluje její spodní vrstvy a měnící se tvář, v níž se sice procesy opakují, ale vždy v trochu odlišné podobě. Zamýšlí se nad jejím vývojem trvajícím miliony let. Vychází z poznání skutečnosti, zabývá se řádem, který přírodu ovládá. Do jeho projevu se promítají přírodní zákonitosti, ale přitom počítá s náhodou, která je nedílnou součástí každého systému.

Užívá rozmanité technické postupy, odpovídající daným tématům. Spojuje kresbu s koláží, užívá nezvyklé grafické techniky, věnuje se malbě a asambláži, v níž se vedle sebe, stejně jako v koláži, objevují zdánlivě neslučitelné prvky, z nichž se skládá dnešní svět. Užívá také průmyslové laky, které brousí, aby odhalil spodní vrstvy. Z kreseb se odvíjejí obrazy, z jejichž hloubky vystupují znaky, vycházející z přemýšlení nad přírodními principy. Někdy se v jeho tvorbě prolínají jednoduché, volně geometrické tvary. Mnohdy se grafiky, kresby, koláže, asambláže a obrazy rozvíjejí v cyklech, dokud se téma nevyčerpá. Vladimír Gebauer se inspiruje i poezií, zaujaly ho verše některých básníků, jejichž rytmus převedl do vizuální podoby. Jeho tvorba vyrůstá z odkazu minulých generací a hlavně z neustálého pozorování skutečností, z přemýšlení nad přírodními ději a nad nekonečnými proměnami krajiny.

Pavla Aubrechtová přirozeně navázala na progresivní proudy šedesátých let. Brzy si našla vlastní cestu. Do její tvorby se promítá příjemná hravost, schopnost využít nalezené prvky. Její projev se od počátku vyvíjí přirozeně, celé dílo má na první pohled čitelný rukopis. Našla si originální postupy. Zajímavou sérii kreseb vytvořila propícháním papíru grafickými jehlami, čímž vytvořila živou strukturu. Tímto „zraňováním“ plochy a prostupováním prostorů se přiblížila Adrieně Šimotové s jejím zdůrazněním významu tvůrčího procesu v souvislosti s ubíháním času. Pavle Aubrechtové vyhovovala perokresba překrývaná voskovou emulzí, čímž dosáhla zvláštního prosvětlení. Užívala také přírodní barviva, která jsou však někdy nestálá.

Od počátku osmdesátých let se věnuje hlavně koláži, jejíž charakter se zvolna mění s objevováním nových postupů. Svou jemností ji upoutaly cigaretové papírky, které mačkala a namáčela do barevných mořidel a pokrývala jimi plochu ručních papírů. Nebo užívala vypárané bavlnky. Vytvářela také až minimalistické kresby pastelkami. Ve skládaných kresbách dociluje jemných světelných efektů. Podobně jako Vladimír Gebauer se inspirovala i poezií, stejně jako on se zúčastnila výstavy Čtyřverší v Galerii H v Kostelci nad Černými lesy. Na laboratorních sklíčkách vytvářela křehké kompozice s hedvábíčky a stříbrem. Zkumavky zase plnila zmačkanými barevnými papírky a spirálkami z tenkých drátků. Fixovala soustavy barevných skleněných střepů, někdy užívala korálky a přívěsky. Koláže vytváří na nejrůznějších ručních papírech se zajímavou strukturou a vzory, které pak citlivě interpretuje. Řadu koláží vytvořila z velké zásoby hedvábíček po mamince. Někdy kombinuje klasické s experimentálními metodami, její tvorba je výrazově bohatá a proměnlivá.

GRAFICI ŽIVĚ: Lubomír Přibyl

26.3.2026 18:30

 

Lubomír Přibyl (narozen 1937) vstoupil na výtvarnou scénu na přelomu 50. – 60. let.
S tehdejším pojetím strukturální malby, tzv. informelu, se ale záhy rozchází.
Jeho vize částečně korespondují s poetikou op-artu a blíží se výtvarným vizím skupiny Zero, především v důrazu na formativní funkci světla v obraze či objektu a ve snaze o vytvoření systému obrazové plochy, který je prezentován především pravidelným a geometrizovaným řazením jednotlivých linií a ploch a směřuje k jakémusi univerzálnímu řádu, který souvisí i s pevně stanoveným programem tvorby.
Práce Lubomíra Přibyla již od počátku s velkým zaujetím sledoval např. V. Boudník, se kterým L. Přibyla pojila záliba v užití inovativních grafických technik, J. Kolář nebo J. Valoch.
V roce 1961, 1963, 1965 a 1967 vystavuje na mezinárodním Bienále grafiky v Lublani, v roce 1964 je přizván na výstavy Pratt Graphic Centra v New Yorku, zastupovala ho např. Galerie Lambert v Paříži, Van Rossumova Galerie RG v Curacau, galerie Tangente v Heidelbergu či galerie Jeana Roberta Arnauda v Paříži.
Ve svých velkoformátových obrazech využívá autor lom světla na kompaktních černých plochách olejové malby nebo na stříbrných hliníkových fóliích, které pokrývají celý prostor dřevěné desky. Vystupující přímky napnutých provazů modelují v dopadajícím světle ostré předěly. Některé segmenty světlo odráží, jiné pohlcují a zůstávají matné, zdánlivě ve stínu. Jednotlivá pole často kopírují diagonálu či výseč sinusoidy, jejíž pomocí je ve dvourozměrném prostoru obrazu simulován otáčivý pohyb.
Pohyb jako dynamický prvek je umocňován v sérii obrazů s texturami z nalezených sítí. Ty vyvolávají v divákovi pocit prostoru, který se vlní a proměňuje, na některých místech se prolomuje či vystupuje z obrazové plochy. Tato série obrazů v sobě nese i stopy nahodilosti, stejně jako grafické listy tvořené otisky volně rozhozených provázků. Přísný koncept autora užitý souběžně s přítomností náhody korespondují s výzkumy a pokusy H. Demartiniho /Mimo vymezené místo/ a D. Chatrného.
Lubomír Přibyl patří ke skupině autorů, kteří pracují se senzitivitou diváka i s křehkostí, jedinečností a prchavostí okamžiku. Divák svým pohybem – posunem zorného úhlu – vnímá drobné změny, které se v ploše reliéfu odehrávají díky odrazům dopadajícího světla. Černá barva je dokonalým zrcadlem pro pozorování těchto metamorfóz.
Úsporná, tichá a netíravá krása proměňujícího se obraze vyžaduje od diváka soustředění a pozornost. Odměnou mu bývá silný prožitek vyvolaný transformací viděného obrazu v krátkém časovém úseku.